Univerzitní angažmá letos končí také Ondřej Horák (r.2002), který se s námi podělil o své zážitky a zkušenosti ze svého čtyřletého působení v Middle Tennessee State University.
„Můj cíl po maturitě byl, že půjdu z juniorů rovnou na tour a přihlásím se někde na české škole. Ale pak jsem zjistil, že skloubit studium v České republice a hrát mezinárodní turnaje je velmi obtížné a navíc jsem nedokázal sehnat žádného sponzora. Musel jsem se tedy rozhodnout, kam mé kroky povedou.
A v té době už jsem dostával plno nabídek od trenérů z USA, ale neměl jsem vůbec ponětí, co a jak funguje. Pak mě oslovil můj velmi dobrý kamarád Štěpán Holiš a ten mi vlastně řekl všechno o škole, kde byl a vysvětlil všechny možné detaily. Následovaly telefonáty s trenérem z MTSU a pak v létě za mnou přiletěl a doladili jsme všechny detaily.“
Co studuješ za obor a jaké máš plány po studiu ?
„Na univerzitě studuji „Leisure and Sport Management“ a mám v plánu hrát na tour hned po ukončení studia a návratu do ČR.“
Jak se liší tréninkový proces od toho, na co si byl zvyklý v ČR ? V čem je lepší a co Ti třeba nevyhovuje?
„Rozdíl je veliký. Doma jsem měl trénink dvě hodiny a k tomu hodinu kondici. V případě dvoufázového tréninku to byly tři až čtyři hodiny maximálně. Tady na škole je to vlastně taková klasika. Ranní individuální trénink, který je zaměřen pouze na mě, kde si řeknu na čem chci pracovat nebo trenér má nějaké věci, které chce procvičit se mnou. Pak následuje týmový trénink, který může trvat až tři hodiny. Část je věnována deblovým cvičením. Pak se přechází do gymu, kde pracujeme na rychlosti, síle, odrazech, mobilitě a mentální odolnosti. Někdy si připadám jako na vojně, protože některá cvičení nejsou zdánlivě zaměřená na tenis, ale aby nás opravdu mentálně posílily. Po kondici přichází na řadu rehabilitace. Někdo jde do „ice baths“, někdo si dá „red light therapy“ a další jdou třeba do sauny nebo na fyzio. Možností je opravdu hodně a to v Česku nemáme bohužel ve většině klubů.“
Jaké je složení a kvalita týmu a co trenéři ? Předpokládám, že ve slabší konferenci nemáte konkurenci a dostanete se většinou na závěrečné NCAA týmů.
„Kvalita týmu je slušná. Máme hráče, kteří jsou solidní ze základní čáry, ale taky ty, co rádi chodí na síť. Mimo kurt jsme jako rodina. Trávíme spolu téměř veškerý čas. Trenéři jsou super. Co si nejvíce cením je to, že chtějí samozřejmě abych byl úspěšný na kurtě, ale co je pro ně také důležité je, abych byl excelentní i mimo kurt, aby mě připravili na budoucí život a jsou ke mně naprosto upřímní a co řeknou to platí. Trenér sice někdy emocionálně vybouchne, ale to je normální, když přihlédnu k tomu, jaký tlak je na něho vyvíjen. Vždyť vede nejúspěšnější tým na campusu za posledních deset let.“
A co ostatní sporty na univerzitě, co sleduješ nejvíce ?
„Chodíme často na basketbal, protože ten máme hodně kvalitní (TOP 30), ikdyž letos odešlo hodně opor a je to poznat. Skvělé je, jak se všichni atleti navzájem podporují a fandí si, což i my pociťujeme při našich domácích zápasech.“
Hrál si celkem úspěšně i českou tenisovou extraligu. Jaké z toho máš pocity ?
„Na extraligu jsem se těšil už od září. Měl jsem dobrou a tvrdou přípravu tady a cítil jsem se dobře připraven. Soupiska Přerova je poslední roky vždy velmi solidní, a když jsem dostal šanci proti Prostějovu, tak jsem nechtěl zklamat, ale zároveň si dokázat, že mám na to, abych hrál po škole dál na tour. Bohužel pak ve finále proti Martinu Krumichovi mi to o kousek nevyšlo. Ve druhém setu jsem nezahrál dobře takticky a pak Martin od stavu 4:4 nezkazil míč, a už jsem tahal za kratší konec.“
A jak by si hodnotil svoje univerzitní úspěchy ?
„Letošní sezona je velmi dobrá. Hraju na první pozici, takže si zahraju velké zápasy a zase je to dobrá příprava do budoucna. Posledních šest let dominujeme naší konferenci a letos útočíme na titul číslo 7. V našem programu máme mnoho zápasů s týmy z „Power Four“ konferencí a tak máme možnost hrát proti těm nejlepším. V deblu se mi daří už od mého příchodu na univerzitu. Vloni na podzim jsme s týmovým partnerem Karim Al-Amin vyhráli jeden z kvalifikačních turnajů – MASTERS. Tím jsme se kvalifikovali na NCAA do Orlanda. Tam jsme ale ve druhém kole prohráli s druhým nasazeným párem z Ohia až 12:14 v super-tiebreaku.
V létě jsem na tour uhrál v Rakousku čtvrtfinále v singlu a finále v deblu, takže jsem se udržel v rankingu ATP.“
Sleduješ výsledky ostatních českých hráčů ?
„Ani moc ne. Nejsem ten typ člověka, co sleduje všechny možné výsledky. Pokud vyšetřím čas, snažím se ho trávit na golfu. Ale zaznamenal jsem velmi dobré výsledky Jakuba Vrby a v poslední době i Vítka Kaliny a to vlastně také díky tomuto webu. Je fajn, že někdo mapuje výsledky českých hráčů a hráček.
Naproti tomu mám pocit, že některé české kluby často odsoudily hráče za to, že šli do USA a braly to jako, že končí s tenisem. Úroveň amerického univerzitního tenisu však šla za poslední roky extrémně nahoru. Například týmy TOP 30 mají v týmu hráče, kteří jsou ATP 300-500. Přibývá hráčů z celého světa, kteří tenis na univerzitě berou jako přípravu na tour s tím, že ještě přitom vystudují.“