Další, kdo letos končí své úspěšné univerzitní angažmá je Kateřina Mandelíková (r.2003), která čtyři roky hrála na Floridě za (FIU).
Rozhovor s ní nabízí zajímavé odpovědi na to, jak funguje univerzitní tenis.
Jak si vybírala univerzitu, byly nějaké jiné nabídky, a co rozhodlo pro FIU ?
„Nabídek jsem měla hodně, ale chtěla jsem hlavně do tepla, nejlépe na Floridu, protože jako mladší jsme sem s celou rodinou létali na zimu trénovat a vždycky se mi tady hrozně líbily podmínky na tenis a všeobecně život zde. Rozhodovala jsem se mezi UCF a FIU, ale nakonec jsem zvolila FIU, protože se mi líbilo, že trenérka je Srbka, tedy z Evropy a že celý tým je hodně mezinárodní. Tým byl v té době na žebříčku na 30.místě, což bylo lepší než u UCF. Když jsem podepsala, tak jsem měla v plánu nastoupit jen na jeden rok a pak se vrátit zpět k profesionálnímu tenisu. To se však nestalo a nakonec jsem tu zůstala celé čtyři roky a jsem za to rozhodnutí ráda. Myslím, že mi každý rok dal strašně moc do života.”
Co studuješ za obor a jaké máš plány po studiu ?
„Dokončuji double major Business Analytics s International Business. Studovala jsem předtím obchodní akademii a vždycky mě bavil business a myslím, že je super, že se v Americe dají vystudovat dva obory zároveň, když člověk chce a vybere si ty, u kterých to jde. Po studiu mám v plánu se vrátit zpět do Česka a jezdit profesionální turnaje. Chtěla bych zůstat i častěji v USA, ale bohužel cenově je tu všechno drahé a momentálně si nedokážu představit platit nájem a tréninky tady.“
A jak vypadá Tvůj program v běžném dni na univerzitě
a jak by si to porovnala s tím, na co si byla zvyklá doma ?
„Trénujeme kromě neděle každý den dvě hodiny a následuje hodina kondice. Doma jsem byla zvyklá mít dva tenisové tréninky a kondici trochu méně, avšak všechno s pauzami, nikoliv v kuse. Když tady začneme ráno, tak do oběda je hotovo, což má zase svoje výhody, protože pak máme hodně volného času odpoledne na školu a odpočinek. Ve volných chvílích se zajdeme podívat někdy třeba na basketbal, ale ostatní univerzitní sporty mě moc nebaví. Co mi ale hodně nevyhovuje je, že každý den je to stejné po celý rok, stejný čas, stejní lidé, nic jiného, a to je někdy únavné. Doma si to udělám rozmanitější. Navíc všichni tady trénují stejné věci, chybí mi od trenérů trochu individuální přístup. Výhoda je snad v tom, že nikdy nejsem na nic sama, že jsme tým lidí, který se chce každý den zlepšovat a táhne za jeden provaz. To je cítit zejména při zápasech. Na co jsem si ze začátku vůbec nemohla zvyknout, je jak moc a hlasitě se během zápasů povzbuzuje. Tím, že nás hraje šest zároveň a kolem jsou lidi, kteří fandí, tak vlastně hrajete v hrozném hluku. Je to velký rozdíl oproti profesionálním turnajům.”
Jaké je složení, úspěchy a kvalita týmu ?
„Po třech letech se složení týmu dost obměnilo. Minulý rok šest (!!) z osmi holek odešly za lepšími podmínkami do jiných týmů a kvalita našeho týmu přeci je utrpěla. Uvažovala jsem, že bych taky odešla, ale nakonec jsem zůstala, protože se mi na FIU prostě líbí. Nevýhodou je, že teď máme velmi úzký kádr, kde je nás pouze šest a můžeme jen doufat, že se nikdo nezraní. Před tím jsme třikrát vyhrály naší konferenci a mám tak tři prsteny. Nejlépe jsme byly loni na 24.místě jako tým. A potom ve čtyřhře s mojí deblovou partnerkou, šesté na žebříčku univerzitním.“
Máte možnost hrát ITF profesionální turnaje ?
„Výjezdy na ITF turnaje fungují tak, že během podzimu tyto turnaje hrát můžeme, když to trenérka odsouhlasí, ale platíme si je samy. Takže vlastně minulý podzim jsem místo klasických college turnajů jezdila sama po profesionálních turnajích v Americe.”
Jak by si celkově zhodnotila čtyři univerzitní roky v USA ?
„Co si člověk z Evropy vůbec neumí představit, je jak moc je college sport v Americe prestižní věc. Tady je to obrovské téma, univerzity tím žijí a sportovci mají opravdu respekt. Když někde řeknete, že hrajete college tennis, tak to pro lidi v USA znamená strašně moc. Je to bráno za velkou čest reprezentovat univerzitu a školy díky tomu do sportu dávají obrovské peníze a podporu. To co mi dalo hodně moc do života je, fungovat každý den se šesti dalšími holkami v týmu, když každá jsme úplně jiná. Poznala jsem spoluhráčky téměř z celého světa (Maroko, Nigérie, Rusko, Itálie, Rumunsko, Slovinsko ….). Díky nim jsem poznala jinou kulturu a jiné životní styly.
Závěrem bych ráda pochválila tento web, který sleduje tenisty a tenistky na univerzitách v USA. Jsem ráda, že něco takového existuje, protože mám pocit, že se u nás o college sportu pořád mluví málo. Spousta lidí vůbec netuší, jak celý systém v USA funguje a jaké možnosti studentům-sportovcům nabízí. Myslím si, že každý článek s někým, kdo v Americe studoval nebo právě studuje, je přínosný. Takové zkušenosti jsou podle mě nejcennější a věřím, že mohou ostatním tenistům výrazně pomoct při rozhodování a ukázat jim, že tahle cesta je reálná a dává smysl.”